Navajo Falls, Havasu Falls, Mooney Falls a Beaver Falls – Vodopády Havasu

DSC_0268

Až do povodní v srpnu roku 2008, byl vodopád Navajo Falls prvním významným vodopádem v Grand kaňonu. To bylo lokalizováno 2 km od vesnice Supai a je přístupné ze stezky za vesnicí na levé straně (pravá strana, když směřujete proti proudu) hlavní trasy. Tato strana stezka vede dolů k potoku, kde je hrubý most, který prochází přes potok. Trasa pak vede zpět do lesa, kde se nachází hlavní tůň a vodopády. Vodopády byly asi 21 metrů vysoké a sestávaly z jednotlivých ramen vodních spádů, z nichž hlavní se nachází na pravé straně, kde voda kaskádovitě protéká dolů kaňonem. Zde se dá najít několik míst, která jsou lákadlem pro skákání do vody ze stěn skály, i když opatrnost není nikdy nazbyt. V roce 2008, byl vodopád Navajo Falls zcela zničen záplavou a masivními sesuvy půdy. 17. srpna toho roku nevydržela přehrada Redlands Dam na Havasu Creek a po několika dnech prudkého deště povolila. Potenciální ohrožení lidského života způsobilo, že místní úřady evakuovaly vesnici a záchranné posádky pomáhaly letecky dopravit asi 400 lidí do bezpečí. Touto událostí zanikl jeden ze čtyř velkolepých vodopádů kaňonu, které přitahují turisty z celého světa. Sesuv půdy poté jednoduše přesměroval potok Havasu Creek, tak, že vytvořil dva zcela nové vodopády, horní Navajo Falls a dolní Navajo Falls. První je asi 15 metrů vysoký a druhý ze zhruba 9 metrů padá do několika tůní. Horní Navajo Falls se tak posléze stal prvním vodopádem v kaňonu.
Známý jako rajská zahrada v poušti, Havasu Falls je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších vodopádů na světě. Tento dechberoucí přírodní úkaz se nachází v Arizoně, v dolní části Grand Canyonu asi zhruba 2,5 km od indiánské vesnice Supai. Zde žijí indiáni kmene Havasupai, na jejichž území se i všechny vodopády nachází, a které jsou pod jejich správou. Indiáni nazývají tento vodopád Havasuw Hagjahgeevma. Nicméně, šestnáctikilometrový trek do vyhřátého, pouštního terénu není doporučován za horkých dní, kdy kaňon skýtá jen malou ochranu před vařícím arizonským sluncem. Každopádně krásné tyrkysové bazény a vodopády stojí za to, tuto túru absolvovat. Vodopád rámovaný kolmou skalní stěnou padá z třicetimetrové výšky (vzhledem k vysokému obsahu minerálů z vody se vodopád stále mění a někdy ho nahradí dva samostatné proudy vody) do velkého přírodního bazénu. Vodopády jsou známé pro své přírodní tůně, vytvořené mineralizací, i když většina z těchto tůní byla poškozena nebo zničena roku 1990 díky velkým povodním, která postihly tuto oblast. Vysoká koncentrace uhličitanu vápenatého ve vodě vytváří sytě modro-zelenou barvu a tvoří přirozené travertinové hráze, které se vyskytují v různých místech v blízkosti vodopádů. Je se zde možno koupat a přímo za vodopádem se dá najít malá jeskyně.
Mooney Falls je asi 1 kilometr od Havasu Falls, v podstatě se jen projde kolem celého tábořiště, nacházející se právě mezi Havasu a Mooney Falls. Je to vznešený a úchvatný vodopád mající asi 60 metrů na výšku, čímž se stal nejvyšším vodopádem v kaňonu. Tady se naskýtá opravdu pěkný výhled z vrcholu vodopádu, při pohledu do tůně, do které vodopád padá. Nejzábavnější a zároveň nejobtížnější část cesty dolů nastane, když se chcete dostat k jeho základně. Z vrcholu vodopádu, cesta pokračuje dolů na výstražné znamení, což znamená, postupovat na vlastní nebezpečí. Odtud se budete muset protáhnout dvěma úzkými tunely vykutanými do útesu. První polovina trasy je jen středně obtížná, dokud není dosaženo vstupu do malé uličky (jeskyně). V tomto bodě se stezka stává celkem obtížná a značně kluzká. Malá chodba je dostatečně velká pro průměrného člověka, a vede k malému otvoru, ve kterém na který navazuje další průchod. Na konci druhého průchodu se stezka změní v postupné skalní slézání. Je to celkem strmý sestup, který není až tak obtížný, pokud nemáte strach z výšek. Poslední úsek vede po dřevěných žebřících, kde jsou zbudované také provizorní zábradlí z masivních řetězů. Jakmile jste na dně, je tam spousta míst k prozkoumání. K dispozici je mimo jiné velká tůň ke koupání ve spodní části vodopádů. Pokud budete pokračovat po stezce trochu dále, narazíte na dolní Mooney Falls, malý, ale zajímavý 7 metrů vysoký vodopád. Tady jsou zajímavé výhledy po kaňonu. Mooney Falls je pojmenován po James Mooney, který zde zemřel při pokusu o záchranu zraněného přítele – při lezení zpět na vrchol měl přítele přivázaného na svoje záda.
Beaver Falls je uváděn jako pátý vodopád, i když mnozí tvrdí, že to není vodopád, ale pouze soustava malých vodopádů, které jsou umístěny blízko u sebe. Vodopády se nachází asi 9,7 km po proudu od vesnice Supai, a jsou nejhůře dostupné. Po sestupu od Mooney Falls se stezka znatelně mění a některé úseky vedou napříč přes potok, jiné zase nahoru a dolů po skalní stěně. Vodopád Beaver Falls byl kdysi mnohem působivější. Velká povodeň v lednu 1910 ho však zničila, takže dnes už jen přepadává přes vápencové římsy. Od Beaver Falls Creek míří dolů k řece Colorado. Za Beaver Falls také končí území indiánů Havasupai. Existuje několik způsobů, jak se dostat dolů k řece. Na 4.8 km dlouhá túra je ale celkem obtížná a je vhodná pouze pro zkušené turisty. Potok končí u soutoku, kde jsou další tábořiště.

Trek k vodopádům Havasu – Havasupai Trail

 DSC_0329

Nejznámější a nejzajímavější túra Grand Canyonu se nachází 300 km od návštěvnického centra(pokud se vydáte autem, tak jako já, přes Flaggstaff a Seligman).

Ze silnice I-40 v Seligmanu, se odbočí na exitu 123 a poté se jede 33 mil na západ po staré Route 66 až k silnici 18, která se již nachází na indiánském území. Tady se odbočí vpravo a pokračuje se 60 mil na parkoviště Hualapai Hilltop (na konci silnice BIA 18), kde je kromě parkovacích míst také přistávací plocha pro helikoptéru a jsou zde k dispozici přenosné toalety. Silnice 18 je také dosažitelná z Kingmanu, při jízdě  50 mil na východ od Route 66 (6 mil kolem Peach Springs). Po opuštění měst Seligman nebo Kingman již nejsou dostupné žádné služby, takže je třeba se předem zásobit nejnutnějším vybavením.

Vesnice Supai, která se nachází v Havasu Canyonu, není přístupná po silnici. Cesta vedoucí k vesnici (kde žije indiánský kmen Havasupai), hlavní bráně k vodopádům Havasu Falls, začíná na Hualapai Hilltop.

Počet lidí pohybujících se na trase je omezený. Je nutné si vyřídit povolení již na vrcholu Hualapai Hiltop(anebo telefonicky předem, což někteří turisté dělají až rok dopředu), nejen na sestup dolů, ale obzvláště kvůli kempování mezi vodopády Havasu a Mooney Falls. Pokud se někdo odváží do rezervace bez povolení a je přistižen, je mu účtován dvojnásobek běžné sazby. Indiáni tu mají svoje policejní hlídky, které pravidelně prochází jejich územím. Táborníci se musí zaregistrovat a zaplatit vstupní poplatek v turistické kanceláři ihned po příchodu do vesnice Supai. Tady se dá zaplatit v hotovosti, peněžní poukázkou, cestovním šekem, kartou Visa nebo Mastercard. Osobní šeky nejsou přijímány. Za vstupní povolení a za jednu noc v kempu, včetně daně, platím 63 dolarů. Je zde také možnost ubytování se ve vesnici v Supai Lodge, ovšem za  nekřesťanskou cenu.

Túra je považována za středně těžkou. Doporučuje se dobré vybavení, hlavně pohodlné pohorky nebo turistické boty. Doba sestupu do kempu je odhadována na 4 hodiny. Doba výstupu může někomu zabrat až 7 hodin (podle turistických letáčků, které na Hualapai Hiltop pročítám). Děti se nemají do tohoto kaňonu brát ani v doprovodu rodičů. Do vesnice Supai je také možno dopravit se vrtulníkem, tato varianta už však není určená pro dobrodruhy…Do vesnice Supai se dostávám za necelé tři hodiny. Odtud je to do kempu ještě necelá hodina středním tempem. Je taktéž doporučeno si vzít na cestu dostatečnou zásobu vody – alespoň dva litry na cestu jedním směrem. Přijíždím sem v květnu a tentokrát sám absolvuji celou cestu tam i zpět pěšky, spolu s desetikilovým báglem na zádech (z toho nesu čtyři litry vody smíchané s iontovým nápojem). Čím víc sestupuji dolů, tím je teplota vyšší a slunce do mě neúprosně praží, štěstí mám v podobě občasných mraků, které celý kaňon vždy alespoň na chvilku ponoří do stínu. Nedoporučuje se absolvovat túru během poledního smrtícího žáru, ať už kvůli rychlé dehydrataci nebo riziku mrtvice.

Začíná se strmým sestupem, kdy se stezka vine dolů serpentinami po dobu asi 2 km. Tento úsek je nejtěžší částí cesty, a je samozřejmě mnohem těžší na cestě zpět. Serpentiny končí, jakmile je dosaženo plató, bod, který je vyznačen malým odpočívadlem vytvořeným z hornin a cementu. Trasa pak vede dolů z náhorní plošiny do suchého koryta. Při pochodu vyschlým korytem je třeba postupovat s obezřetností, jako v jakékoli poušti, protože se tudy mohou kdykoliv začít valit přívalové povodně. Existuje několik stezek vedoucích dolů tímto úsekem, ale všechny se protínají a nikdy nejsou vzdálené víc jak 9 m od sebe. Nejprve se stezka asi kilometr vine korytem, dokud nezačne přecházet až do dalšího kaňonu. V tomto místě je viditelný znatelný nárůst vegetace. Po cestě do vesnice je doporučené dávat pozor na volně se pohybující koně a mezky, přepravující náklad z parkoviště do vesnice. Pokud půjdete ve skupině, je doporučeno míjet karavanu zvířat vždy jen z jedné strany. Koně a muly nejsou vždy krotcí, takže se nedoporučuje se jich dotýkat.

Trasa pak vede kolem potoka, kde narazíte na most. Pár set metrů za mostem už je možné spatřit první stavení ve vesničce Supai . Je vhodné zůstat na stezce a respektovat ploty a pozemky, které jsou v soukromém vlastnictví. Turistická kancelář je téměř na začátku vesnice po levé straně. Za ní se dojde až na náves, kde se dá vydechnout ve stínu stromů a přízemních budov. Je zde obchod, který prodává nápoje, zmrzlinu, sladkosti, jídlo a další občerstvení. Na návsi jsou také umístěny všechny veřejné budovy. Hned u turistické kanceláře je pramen pitné vody, ta je také dole v kempu. I když indiáni doporučují si vodu převařit, dá se pít i neupravená. Cesta pak pokračuje přes vesnici podél stěny kaňonu vpravo.

Z vesnice pokračuji nejprve pod vysokými stromy a podél potoka. Pak už se terén opět otevírá a po levé straně je možno vidět první z vodopádů – Navajo Falls. Ještě asi o víc jak kilometr dále přicházím konečně k Havasu Falls, kde nadšeně shazuji batoh a dělám prvních pár snímků tohoto jedinečného tyrkysově zbarveného vodopádu. Hned za tímto vodopádem začíná plocha pro kempování. V kempu jsou ekologické toalety a piknikové stoly. Indiáni Havasupai netolerují žádné odpadky, a proto je nutné si všechen odpad odnést s sebou zpět nahoru. Zakládání ohňů je zakázáno.

Druhý den se vydávám nejen na Mooney Falls, ale také k Beaver Falls. Sestup pod Mooney Falls je celkem náročný a následující terén je už také obtížnější. Z kempu, za necelou hodinu, se dá dojít k poslednímu z vodopádů –  Beaver Falls.

Ve stanu si nechávám suché plody jako oříšky, rozinky, mandle atd., a přestože je mám v igelitovém pytlíku (který jsem ovšem pořádně nezavřel), přidrzlé veverky tuto kořist vyčenichaly a neváhaly rozervat díru do mého stanu a začít hodovat díky mým zásobám. Naštěstí jsem je přichytil ještě včas, díru do stanu díky bohu zalepuji speciální lepící páskou. V květnu už je dole pod vodopády Havasu takové horko, že v noci spacák téměř není třeba, přestože ráno nahoře na Hualapai Hiltop, ještě ten samý den, foukal skoro mrazivý vítr.

Vzdálenosti (jedním směrem):

Hualapai Hilltop – Supai …………….. 8 mil / 13 km

Supai – kemp ……………………………. 2 míle / 3 km

Hualapai Hilltop – kemp …..……… …. 10 mil / 16 km

Kemp – Mooney Falls ………………… 0,5 míle / 0,8 km

Kemp – Beaver Falls ……………………… 4 míle / 6,4 km

Mooney Falls – řeka Colorado ……… 8 mil / 13 km

Hualapai Hiltop – řeka Colorado …… 18,5 mil / 30 km

 

Grand Canyon

USA-Grand Canyon 3

Mistrovský kousek umění přírody a jedna z nejvíce vypovídajících kapitol autobiografie naší planety, Grand Canyon na řece Colorado, 445 kilometrů dlouhý, 29 kilometrů široký a 1600 metrů hluboký je úplným zlomem fyzikální a geologické celistvosti dvou oblastí v severní Arizoně, známý jako Norh Rim a South Rim. Národní park, jež tyto výtvory chrání, se rozprostírá od jezera Mead mezi Arizonou a Nevadou až téměř k jezeru Powell na hranici Utahu. Tyto strohé údaje se ale nemohou srovnávat s opravdovým prožitkem pohledu na tento neuvěřitelný výtvor přírody, který vám při prvním setkání vyrazí dech. Jedná se o výjimečný sochařský výtvor, pocházející z dávných dob, z moudré ruky přírody, která použila svůj oblíbený nástroj-erozi.
Grand Canyon National Park se dělí na dvě částí, které se nazývájí Norh Rim a South Rim, v překladu severní a jižní okraj. Populárnější je South Rim, jižní strana, která je otevřena po celý rok. Nachází se v průměrné výšce 2150 metrů nad mořem.
Existuje zde mnoho způsobů jak zde využít svůj volný čas. Pro vytrvalejší osoby je tady několik tras k celodenním ale i několikadenním tůrám. Delší trasy nejsou oficiálními představiteli parku doporučovány kvůli velkým vzdálenostem, velkému převýšení i možnosti přehřátí organismu, protože v dolní části panují vyšší teploty. Každý rok jsou vyhlášeny pátrací akce na záchranu lidí, kteří se vydali na dno kaňonu. Překonání kaňonu je však velmi populární mezi vytrvalci a špičkovými sportovci, kteří tyto cesty pravidelně podstupují. Možností je i výlet na mulách nebo lodí či na raftu na řece Colorado po celé délce Grand Canyonu. Pokud chtějí turisté překročit Grand Canyon, většinou volí trasu South Caibab Trail, která je navede na úzkou lávku zbudovanou zhruba dvacet metrů nad řekou Colorado.